Opuštěný neogotický zámek, kterému jsem zavedl přezdívku „medvídkův“ podle barevného medvídka z barviček na sklo v jednom ze zamřížovaných oken, pochází ze středověké tvrzi, která byla základem pro zdejší obec. Zdejším vladařům už zastaralá tvrz nevyhovovala a tak ji nechali přestavět na pozdně renesanční zámek, později byly přidány prvky neogotické. Postupem času byl zámek kompletně přestavěn právě do tohoto stylu, ve kterém vydržel až do roku 1948. V tomto roce celý majetek šlechtického rodu, který objekty vlastnil, propadl státu a v zámku byla po funkcionalistické přestavbě a doplnění o moderní prvky zavedena základní škola. Ta zde vydržela celých 11 let až do roku 1959. Poté byla přestěhována do nově vybudované školy a zámek se stal obecními byty a dlouhodobým velkokapacitním skladem národního podniku Medika pro přechovávání zásob léčiv.
Zámek byl šlechtickému rodu, který ho vlastnil několik století před válkami, navrácen v polovině 90. let jako vybydlený. Nový majitel – šlechtický dědic – začal budovu zámku rekonstruovat do stavu ze 17. století, kdy byl zámek neorenesanční s neogotickými prvky, z nichž jsou nejvýraznější i dnes čtyři hradní věžičky v rozích budovy. Slibný projekt ale náhle přerušila povodeň v srpnu 2002, která zaplavila část obce, včetně školy, kam se přesouvaly děti kdysi ze zámku, navíc včetně zámku samotného. Zničeno bylo přízemí zámku, bylo také nutné provést práce k zajištění stability budovy. Po náročných vyvazovacích opravách přízemí původní rekonstrukce pokračovala, už nikdy ale v takovém tempu.
I dnes je zámek vedený jako ,,nepřístupný veřejnosti – probíhá rekonstrukce“. Tento statut je ale určitou nadsázkou. Ačkoliv je půlka zámku zakryta dřevěnou hradbou, dále se jedná jen o velmi nutné opravy, ne samotnou rekonstrukci. Dílčí práce navíc probíhají tak pomalým tempem, že chátrání je pomalu ale jistě předbíhá.
Při návštěvě objektu nebyli žádní pracovníci přítomni, avšak mohu jim vděčit za několikery odemčené dveře uvnitř budovy umožňující zapeklitý, ale téměř úplný průchod zámkem. Jeho dominantou je dnes rozhodně bývalá knihovna, kde jsou díky nulové návštěvnosti stále nerozbité historické police s proskleným krytím, které vrhají odrazy přicházejících osob dlouhou chodbou. Dalším skvostem jsou nejedny zdobené točité schody, malby na stěnách či méně udržované balkonky.
Více ke vzhledu interiéru ani exteriéru netřeba dodávat, stačí zhlédnout video. 🙂 Druhé video slouží pro prezentaci fotografií.