Tentokrát jsem se vydal do budovy, kterou jsem měl už hodně dlouho vyhlédnutou k návštěvě. Kolejiště zarostlé vlečky s nakládací rampou mě nejprve zavedlo do rozpadlé dřevěné haly, kterou jsem prozkoumal jako první. V té jsou v poměrně velkém množství uskladněny dřevěné truhly s označenými vzorky nejspíše z nedaleké těžby pyritu. Mimo nich je k vidění už jen pár zapomenutých či odložených předmětů jako je třeba světlo od auta nebo igelitový pytel nějaké suroviny určené zřejmě kdysi k vývozu na asijský trh.
Výrazně zajímavější je druhá budova, ve které probíhala pomocí kyselin a kyanidů extrakce drahých kovů z těžených rud. I proto nás nedaleko zamčeného vchodu do budovy vítá varovná cedule s nápisem ,,nebezpečí otravy“. Interiér připomíná svůj účel již jen strohým vybavením a pozůstatky laboratoří s mnoha digestořemi. Dle posledních zanechaných údajů byl objekt naposledy využíván roku 2006 a od té doby je uzavřen. Vzhledem k poměrně malé rozloze budovy a například velikosti již zcela prázdných šaten pracovalo v objektu maximálně několik desítek lidí.
Nutno říci, že ve stejném areálu se nachází další a výrazně rozlehlejší budovy napovídající, že šlo o rozlehlejší komplex. Ty jsou však využívané (ač minimálně) firmou, která všechny objekty vlastní a zabývá se v soušasnosti strojním průmyslem. Až na jednu jsou všechny budovy bez čísla popisného či evidenčního a kromě dřevěné haly se vzorky hornin je u nich v katastru nemovitostí vedena poznámka „podána žaloba“. V roce 2014 jsou také vedeny zápisy o odborném nacenění jedné z budov, které napovídají stejně jako odlišný směr výroby, že současný majitel výrobní komplex zakoupil již ve značně opuštěném stavu.
PS: při močení v areálu mě vyrušila osoba na kole kontrolující uzamčení jedné z vně umístěných přístavků právě s nápisem „nebezpečí otravy“. Těžko však říci, zda jde o hlídače, či nezvaného návštěvníka.